Je to skutečně tak...už i poslední nezbedník dostal pusu na čumáček a odešel do nového domova. Pěkně se zde rozdováděl...bylo legrační pozorovat, jak každý u stolu automaticky zvedal nohy do vzduchu.....kousal totiž znamenitě a lumpačil pořádně. Byl ho plný dům  a opět naučil vnoučata uklízet hračky. Kdo neuklidil, měl smůlu...během chvilky hravě zvládl rozkousat nohu panence  a autíčka schovat tak, že je budeme ještě půl roku hledat :-)

Ale smutno tu je...to tedy jo. Ještě si to plně neuvědomuji, ale najednou jsem zjistila, že mám čas se podívat i na sousedovic střechu, kde mají členskou schůzi hrdličky a nebo si prohlédnout koberec a polštářek, který jsem objednala pro příští štěňátka.  Tento měsíc  nezvládnu žádný komentář, protože mi to už hlásí konec limitu dat...a tak do listopadu mi snad někdo pošle fotečky, jak rošťáci rostou, jak se mají a tak sem samozřejmě vložím. Zatím co vím, tak je naštěstí vše v pořádku a doufám to tak zůstane.

Tak to napsat nemohu :-).... protože zde zůstal  poslední loupežník a ten se hodně snaží, aby zde ticho nebylo. Pro něho si jeho rodina přijede z daleka a až v pátek.....nebo už v pátek :-)

Za odměnu si odvezou rozmazlené štěně, protože tím, že zde zůstal sám, tak má hodně velké možnosti, úlevy a protekci. Jde z ruky do ruky a jeho život teď připomíná jedno velké mazlení, neboť mám poměrně dost návštěv a tak neustále někomu sedí na klíně. Je to, ale zlato nejzlatější a hodně jsem se obávala jak proběhne noc opuštěného štěněte...a světe div se, byl moc hodný.

Taky bych Vám zde ráda představila své dospělé odchovy buldoků, které už jsou u nových páníčků...rok...dva...ale i 5 a více let.

Když není žádný problém, tak samozřejmě určitě nastane v době, kdy mají dětičky odcestovat k novým páníčkům. A mrňata se poslední týden tak rvou, že to za celá léta chovu já opravdu nepamatuji....a to alzhelmera zatím skutečně nemám. Jeden bafne druhého za pysk, nohu nebo ucho a táhne ho přes celou ohrádku jako kořist..... připomíná to lva, který si táhne ulovenou antilopu ....prostě strašný predátoři !!! A tak se stalo, že den před odběrem fenečce vyhřezla haderova žláza..., harderská, zlzná, třetí víčko, cherry aye a já nevím jaké všechny to má názvy, ale je to to jeden a ten stejný problém.  Jako řádná chovatelka jsem tedy musela na veterině nechat problém vyřešit a odstranit, abych předala štěňátko v pořádku. Pan doktor sice tvrdi, že to se rvaním nemá nic společného, ale jelikož jsem viděla na vlastní oči, jak bráška ségru  táhnul a ta měla oči vykulené jako pekinéz, tak mi nikdo tuto spojitost nevymluví. Naštěstí vše dopadlo dobře a holčička dostala bolestné v podobě pěkného masíčka z panenky.

Mrňata tedy odchází a jelikož to tentokrát byla opravdu pěkná  "sebranka"  a i pár šedivých vlasů mi přibylo, tak si připadám jako ta rodina z reklamy, kdy se loučí s kočičkou Půjčkou, pláčou....a davají ji na cestu raneček  s akvarijní závojnatkou a sotva za ni zaklapnou dveře, tak pomalu pořádají mejdan. Mejdan pořádat nebudu, stýskat se mi překvapivě bude, ale na ticho a klid se už opravdu těším.

Hlavně ať se mrňata mají dobře a dělají jen radost a žádnou starost. Pusa na čumáček je upřimná a na trochu klidu po náročném kraválu snad mám i nárok...tentokrát to skutečně bylo náročné.

Když to dnes tak různě běhalo po domě, tak při pravidelné kontrole, zda se to náhodou už nehoupe na lustru, jsem načapala tři šikulové, jak nacvičují Jede, jede mašinka.... než jsem doběhla pro fon, abych to zdokumentovala, tak se ten třetí ihned pustil a dělal jako že on tedy rozhodně NE!!!  

Jsou to šikulata šikovný a kdyby všechna mrňata tentokrát nebyla zamluvená, tak bych je rozhodně nabídla do cirkusu. Myslím, že Berouskovi by je naučili jezdit na motorkách dříve jak medvědy :-) :-)

V rámci nového domovního řádu jsem odstranila mříže v podobě ohrádky a dětičky tedy nechala okupovat celý dům a přilehlé části domu. Ohrádku jsem musela instalovat před vchod domu z důvodu bezpečnosti...máme před vchodem terasu, ze které by mohla mrňata spadnout a taky bazén...a i když to jsou děcka šikovná, na koupání už moc počasí není a proto bezpečnosti a hlídání není nikdy dost. Nejsem si úplně jistá, zda to psychicky zvládnu, protože když mrňata zjistila, že na schody mohou zapomenout a že se dostanou jen na první dva, tak je začalo nesmírně zajímat kování vchodových dveří a ostatní naprosto nevhodné přeměty.

Včera jsme absolvovali očkování, čipování a kontrolu vrhu. Většinou jsem zvyklá, že první jízda autem (krom cesta z porodnice) a nesmírné zážitky z veteriny a taky i malinkatá bolest očkování a čipování udělá ze štěňátek ten večer hodňoučké plyšové hračky. Tentokrát tomu tak nebylo......řádilo to stejně....veterina neveterina...očkování a čipování patrně ani nějak nepostřehli. Jsou to prostě zlostci k neutahání...ještě že jich je jen šest!!!

Když jsem posledně psala, že se divím tomu, že se tyrani naší domácnosti ještě nenanučili vylézt do prvního patra našeho domu.......tak  to jsem  vůbec nemyslela s nadsázkou. Dnes už smečka zjistila, že se v domě nacházejí i jiné prostoty, než které už mají řádně prozkoumány. Jsou to dětičky šikovný a během pár dnů  by to vesele lítatalo i po schodech...tím si jsem jistá :-(

A proto jsem stanovila určitý domovní řád kam ANO a kam rozhodně NE !!!! Kreativní zručností jsem vyrobila zábranu na schody a myslím s tím pár dnů vydržím.....než se naučí vyrobit provazový žebřík a nebo nevymyslí nějaké jiné překvápko.

Vrh K 2  je neuvěřitelně pohodový a bezproblémový. Dětičky rostou, dělají mi opravdu jen radost a samozřejmě.....dělají i neskutečný nepořádek a kravál :-) Každé ráno mě s pravidelnou přesností vyžene z vyhřáté postele neskutečný kravál, jak se ty malé mizerové rvou. po ránu jsem poměrně nerudná a netolerantní. Vytočená, naštvaná a arogantně vzteklá vylítnu ze svého pelíšku a vynadám jim a to opravdu řádně !!! Leknou se a čumí tak provinile, že se zase odeberu zpět do postele, ale už mám po spaní a natahuji uši, zda můj výchovný přednes měl patříčný účinek. Musím uznat, že autoritu tedy mám a je klid....což mi je úplně k ničemu, protože já už mám po spaní. Tak se chvilku převaluji a přemýšlím, zda mám zahájit svůj každodenní kolotoč ...a nebo na sebe hodit peřinu a pokoušet se o znovuusnutí. Já totiž spánek miluju...žel to spolu se štěňaty nějak nejde dohromady a jelikož jsem poměrně zodpovědná, tak z 99 % z brlohu vylezu. Už se mi, ale stalo, že jsem skutečně ještě usnula a po probuzení mi ta morální kocovina za to ani nestála.

Tak náš život je asi následující : vstanu, otevřu ohrádku a nechám loupežníky okupovat celý dům. Udělám ze sebe člověka nespícího a připravím jim a  předložím snídani. Popravdě je více zajímá demolování domova, ale než vypiju ranní kávu a vykouřím pár cigaret, tak snídani za neustálého šmějdění po domě zkonzumují. Vlastně jsem dnes přemýšlela nad tím, že se docela divím, že se ještě mrňata nenaučila ještě vylézt i do prvního patra našeho domu.

Když usoudím, že ranní rozcvička už by byla poměrně dostačujicí, tak jim zamezím přístup do poloviny domu a druhou polovinu jdu uklidit. Musela jsem si k tomu účelu zakoupit i různé pomůcky, jako je výkonný vysavač, různé parní mopy, špachtle, dezinfekční prostředky a účinné saponáty. Mám pocit, že by bylo nejlepší si pořídit jen krumpáč, lopatu a několik balíků slámy....Ale... jsem tvor společenský, ráda se družím,mám často  návštěvy...a proto ze svého domova musím udělat domov a ne stodolu. Miláčkům tedy uklidím jejich příbytek, separuju jich opět do jejich rezervace a láskyplně sleduji, jak to vše únavou usnulo. V odpoledních hodinách celou aktivitu opakuji a přitom se přesvědčuji, že to vlastně dělám ráda a že mě to baví. Hodně lidí co mě zná to nechápe....ale vědí, že mě to baví opravdu a já to vím taky. Je to hodně práce...ale dělám to opravdu ráda.

Tak jsem v zápalu přehnané péče chtěla štěňátkům dopřát něco mimořádného ke svačince a zakoupila losos. Když jsem ho doma vybalila, že ho nakrájím jako chutnou sváču...tak mi to najednou přišlo velice vtipné. Tak malinkatý a drahý kousek žvance, na který čeká 6 pětikilových macků. To i pro jednoho by to byl jen takový bonbónek spíše k naštvání než na pochutnání. Jako zdatná a spořivá kuchařka jsem to tedy nastavila těstovinou, zakysanou smetanou a zakápla lososovým olejem. Každý macek dvakrát polknul a bylo po malé svačince a koukalo to všechno na mě hladově a vyčítavě. Tak jsem jim šla honem rychle doplnit misku jogurtem a piškoty, aby jim náhodou nelítal glykemický index a chudáčci nestrádali hlady :-)

V sobotu 1.10. jsme spolu se Šárkou absolvovaly výstavu a bonitaci na klubové výstavě. Tímto bych Šárce chtěla velice podekovat za to, že byla moc hodná, poslušná, výborně stála a ukázkově se předvedla. Asi tušila, že pro mě ten den byl ještě mnohem náročnější než pro ni. Jsem po nemoci...ne zcela ještě zdráva a tak jsem byla vyřízená víc než ona a byla jsem šťastná, že ten den už máme za sebou a doma jsem spravedlivě padla do pelechu. Máme tedy chovnost splněnou a Šárka se zařadila mezi mé chovné miláčky.

V našem světě je mnoho dobra, ale i zla. Jsou dobří lidé, ale jsou i chamtivci, závistivci a opravdu zlý lidé...občas mi připadá, že těch zlejších je čím dál více. Mám již něco odžito a tak si nad vším, co se děje kolem nás nejdříve přemýšlím a teprve potom hodnotím. V neděli se mi se všech stran rozdrnčel 

fon a bylo mi sděleno, že je odhalena další množírna psů u nás....zveřejněna v TN a v pořadu Střepiny. !!!!!!

Jsem pejskařka tělem i duší a tak jsem si samozřejmě zmíněné pořady vytáhla z archívu. Neznám zmíněnou chovatelku jen její jméno mi je známo. Uvedené záběry skryté kamery jsou opravdu dosti otřesné, ale rozhodně mě nepřesvědčily, že skutečně jsou z oné chovatelské stanice.....tak Babo raď, co je pravda ???? Záběry s chovatelkou, za kterou je čistý dvorek a cca tři desítky různých pejsků, kteří na mě nepúsobyli jako týrané, nemocné či podvyživené jsem spíše hodnotila jako obdiv, že tam mohou společně pobývat a nezabít se :-) Domeček krásný, upravenený....žádný velkokapacitní kravín. Pravda je, že bych asi tolik pejsků v sousedství mít nechtěla...tato malá plemena jsouštěkaná až hrůza a já jako chovatelka buldoků na štěkot moc nejsem zvyklá....ale to nebylo smyslem reportáže. Jistý pan Daniel tam sděloval, že u chovatelky byl viden chromý pejsek....a nemocné oči u pejsků. Ale už nesdělil, kolik let bylo chromému pejskovi a kolik let bylo ostatním nemocným psům. Oční vady u starých mopsů a pobných plemen nelze úspěšně léčit a neznám ani přesnou dg.chromého psa....pokud se to vůbec zakládá na pravdě. V sousedství jsem vidívala loveckého starého psa, který přišel o nohu. Přesto bylo na majitelích vidět, jak mají svého "starce" i přesto moc rádi. 

Množení psů a jejich držení v nevyhovujících podmínkách je samozřejmě trestuhodné, ...ale,...ale... je to skutečně tak ? Jak zjistíme, že se skutečně jedná o pravdu a ne jen o pomluvu, podvrh..vyřizování účtu atp.??? 

V souvislosti s touto kauzou jsem se zamyslela nad tím, jak by někdo mohl zneužít návštěvu u mě. Návštěvy mé CHS samozřejmě jako řádná chovatelka umožňuji a zájemci o štěňátko se na své zazálohované štěňátko jezdí pravidelně dívat mnohdy od narození až do odběru. Nejsem množitelka, letos mám zapsaný jeden vrh. Vlastním dva krycí psy a tři chovné feny. Krycí pejsky nikde neinzeruji na krytí...prostě na miláčkách nemám založen kšeft, mám je jen pro své fenky. Pro chov mám ideální podmínky, vlastním dva domy se zahradou, pejskové mají svůj vlastní vytápěný domeček a dva vlastní velké mrazáky nabušené masem. Na druho stranu na jedné feně opravdu chov nezaložím a proto mám tři a jednu mladou, prozatím neuchovněnou. Ale mám jich tolik, kolik zvládnu a o kolik pejsků stačím pečovat. Přiznám se, že do práce bych opravdu chodit nemohla...neodjíždím nikdy nikam ani na noc a to už 20 let.

Ale současně zde návštěva může vidět i dvě staré šicky...slepé, hluché, bez zubu a aby ne!!! Megyně už táhne na 17 rok...což je neuvěřitelné a její dceři Barboře bude 14 let. Už jsem zde o nich párkrát psala a Megynu podezřívám, že je dokonce nesmrtelná :-). Lidičky...přeci je nemohu odvézt na veterinu a nechat je uspat !!! Mám je moc ráda,prožívají u mě velký kus života. A že mají zakalené oči...no, je to žel důsledek stáří a mě je 55 let a bez brýlí už nevidím ani na písmenka. A občas, když mě chytí záda, tak se belhám jako stará babička. 

Nikdy nevím, koho si pustím do domu a kdo má na knoflíku skrytou kameru....ale chci napsat, že někdy něco nevypadá tak, jak ve skutečnosti je. To, že zde může někdo vidět pohublejší Megynu neznamená, že je týraná. Baští výborně...jen je příliš stará a má rekordní věk. Řada jejich potomků již je dávno v psím nebíčku. 

Mé životní krédo je: přej a bude ti přáno !!! Ať má každý pejsků kolik chce...pokud je všechny zvládné, nebo na to má lidi, kteří se o ně postarají a pejskové nejsou týraný, neobtěžují své okolí atp.....je to jeho věc. Ale mediální pomsta je strašná a jen těžko se lze bránit, pokud není pravdivá.